Jiří Dopita se narodil 2. prosince 1968 v Šumperku. S hokejem začal v sedmi letech a v dresu tamního klubu prošel postupně všemi mládežnickými výběry. V sedmnácti letech podepsal první profesionální kontrakt, vzhledem k nízkému věku však z přestupu do Opavy nakonec sešlo. O rok později se tak dostal do Olomouce, začínal opět v dorostu, ale propracoval se do A-týmu. Po neúspěšné baráži do první ligy odchází na vojnu do VTJ Tábor, který v té době plnil úlohu B-týmu slavné Dukly Jihlava. Zde se setkává s řadou vynikajících hokejistů – mj. Tomáš Kucharčík, Ivo Prorok či Radek Gardoň.
V roce 1990 se Tábor stává přeborníkem ČR, Dopita ve 38 zápasech nasbírá 18 branek a 19 asistencí. Zároveň si připisuje také pět startů v nejvyšší soutěži za Jihlavu. Po návratu z vojny se vrací do Olomouce a setrvá zde půl roku, než kývne na nabídku německého Eisbären Berlín. Zde během tří sezón odehraje 95 zápasů, v nichž zaznamená 58 branek a 69 asistencí. Vytváří dokonce jeden z rekordů německé ligy: v zápase s Augsburkem (9:3) nastřílí 6 branek, z toho čtyři během 14 minut…
Takového hráče už si nemohli nevšimnout reprezentační trenéři. Křest si Dopita odbyl 30. srpna 1992 v Helsinkách proti domácím Finům v rámci turnaje Sauna Cup. O dva roky později, při opětovném návratu do Olomouce, už byl nominován vždy a na všechno, pokud zrovna nebyl zraněný. Mezi lety 1994 a 1999 nevynechal jediný zápas mistrovství světa. V závěru sezóny 1993/4 pomohl Olomouci získat historický mistrovský titul. Poté ho do svých řad získal ambiciózní nováček ze Vsetína, jenž prošel v klubové historii několika názvy. V jeho barvách se stal Dopita pětinásobným mistrem extraligy, nejlepším hráčem play-off a také mistrem světa. Zlatou medaili ze šampionátu ve Vídni mu spoluhráči přivezli do nemocnice, finále se totiž kvůli zánětu slepého střeva nemohl zúčastnit.
Snem téměř každého hokejisty je zahrát si aspoň jednou nejslavnější soutěž na světě, kanadskoamerickou NHL. V případě Jiřího Dopity však jako by tento zákon neplatil. Nadaného centra draftovali už v roce 1992 Boston Bruins, od té doby však práva na jeho služby změnila majitele. Sám hráč se rozhodl zkusit štěstí za „velkou louží“ až v roce 2001. Ověnčen zlatým triumfem z Nagana a dalšími cennými kovy, měl mít před sebou podle odborníků tu nejskvělejší budoucnost.
Silný v osobních soubojích, technicky vybavený a v koncovce neomylný – takového hráče si představovali letci z Philadelphie, jejichž branku již tehdy hájil Roman Čechmánek. Dopita odehrál v sezóně 52 utkání, nastřílel ovšem pouze 11 branek a šestnáctkrát na gól přihrál. A nepomohl mu ani heroický výkon v zápase s Atlantou, v němž nasázel 4 góly a na jeden přihrál. Po roce odešel do Edmontonu, ani zde se však neprosadil a v polovině sezóny se vrátil do Čech. Podle zámořských médií se nenaučil pořádně anglicky a navíc si příliš nerozuměl s některými spoluhráči.
31. ledna 2003 byl Dopita počtvrté zapsán na soupisku HC Olomouc. Jednalo se však spíš o jakési překlenovací období, provinční klub totiž mezitím spadl do nižší soutěže a ani přes pomoc respektovaného centra se do ní nedokázal vrátit. Po pár měsících tak sáhli po Dopitovi perníkáři z Pardubic a přestože to zpočátku nevypadalo na hvězdný tah, urostlý hokejista se později stal ústřední postavou týmu, který s přehledem vyhrál základní část extraligy. Novináři psali o famózním týmu, čtyřech vyrovnaných a smrtících útočných řadách… V prvním kole play-off však překvapivě Pardubice vypadly s Plzní, což stálo hlavu trenéra klubu Miloše Říhu a několik zkušených hráčů. Jiří doplatil na nepovedený závěr ztrátou jistého místa v reprezentaci, do níž se vrátil až před letošním mistrovstvím světa v Praze a Ostravě. Poprvé od olympijských her v Salt Lake City v roce 2002.
Většina sportovních novinářů popisuje Dopitu jako klidného, místy až flegmatického chasníka, jenž si raději každou odpověď dvakrát promyslí. Podobně přistupoval i k možnému angažmá v NHL. Snažil se přitom brát ohled na svou manželku Hanu a syna Jiřího, nakonec však právě kvůli nim se s třicítkou na krku pokusil prorazit za mořem. Nehodlal se totiž smířit s tím, že fanoušci Vsetína si z hokeje udělali malou válku a několikrát si vzali na mušku i jeho syna. Vše bylo důsledkem pádu vsetínského hokeje, jehož majitel Horst Valášek se ocitl za mřížemi Takto lze vysvětlit Dopitovu nevydařenou štaci za mořem; v domácím prostředí však jeho jméno zůstává symbolem výjimečnosti a respektu.
